Podhoděnec je malé, zakrnělé dítě divoženek, kterému se říkalo také podvrženec, podvržéňa, srastek, škrček, skrčenec, divúch, zrazek, zrášča či spratek. Objevovalo se v kolébkách místo unesených dětí.

Aby dítě nemohlo být za podvržence vyměněno, nesměla matka po dobu šesti týdnů po porodu vyjít ze zastřeného lože. Odešla-li však, aniž by dítěti položila na peřinku růženec, který dítě před divoženkami chránil, a podhozenec se přeci jen do kolébky dostal, nezbývalo rodičům (a i jiným příbuzným a známým), aby se k divúchovi chovali mile a s úctou, neboť divoženky každou nelaskavost oplácely na pravém dítěti.

Podvrženec si velmi rád hraje s vaječnými skořápkami, které si plní i vodou, a u toho vykřikuje: „Mhm, mhm, jak su starý čert, přeca sem ešče takových hrncú neviďéł!“ nebo „Už su moc starý divoch, ale takového hrnce sem eště nepřeskakovalo!“

Podle vyprávění z Podhradí jednou domácí sledovali, jak zrášča dělá nepořádek po jizbě. Vkročili dovnitř a tak dlouho zrazka bili, dokud jim něco nepřineslo zase vlastní dítě. To však bylo zbité dvakrát tolik.

Pokud chtěli rodiče získat zpátky své dítě, museli se i s podvržencem vypravit na pouť, protože tam je divoženka s dítětem nepustila.

 

Pověst o divoženkách i podhoděnci si můžete poslechnout v naší audiotéce

 

Reklamy